Poznámka autora: 18+ (M/M) "Příběh je zcela smyšlený, též i prostředí a však není nemožný. Postavy jsou inspirovány reálnými tvory a však jména byly změněny. Při psaní této povídky nebyl zraněn žádný tvor." ^.^ Předem varuji že je to můj ABSOLUTNĚ první pokus něco sepsat a tak se obávám že to muže být opravdu přehnaně dlouhé a nudné, ale určitě budu moc rád za každého kdo si najde čas to přečíst a ohodnotit to. Prosím i když to nebudete chtít nijak komentovat napište alespon do komentářů "přečteno" ať vím kolik tvorů to četlo, moc děkuju ^.^ ...“to horko mě jednou vážně zabije“ postěžoval si a dále bez cíleně kliká na myšku u PC v naději že by snad mohl nějakým zázrakem překonat další úroveň logické hry Portál 2 kterou si nedávno pořídil. Všichni jeho kamarádi odjeli na letní prázdniny pryč a on zůstal doma sám, jako téměř každé léto. Natáhne se po orosené sklenici Coly ve které lehce zacinkají kostičky ledu o sklo a plnými doušky se napije. Po sklenici stékají maličké kapičky které se pomalinku zvětšují a skapávají do vlkovo huňaté srsti na hrudníčku kde příjemně chladí. Když najednou bez jakéhokoliv varování zhasne monitor a PC utichne. Vlk vyprskne Colu na monitor „co ?! no to snad ne !! to mi ještě scházelo“ nevěřícně kouká co se stalo. Větrák který ho stále ovívá chladivým vánkem mu jasně dává najevo že problém s elektřinou to není a tak zkusí počítač znovu zapnout, ale bezúspěšně. „Doufám že to nebude nic vážného, třeba se jen přehřál z toho vedra a potřebuje oddych“ pomysli si v duchu pro sebe a pomalu oddělává bočnici. Sotva jí sundá už je mu jasné co se stalo, ten nepříjemný štiplavý zápach spáleného obvodu mu jasně dává najevo že to nebude žádná prkotina. Na první pohled není patrné co se stalo a tak se musí do bedny ponořit čenichem a očichat odkud ten zápach jde a v hlavě má jen jednu myšlenku „jen ať to není ta nová grafika“ před par dni mu vypršela záruka. Po důkladném očichání zjistí že to spálený napájecí zdroj. Posadí se zpět na židli a přemýšlí kde vzít nový. Za normálních podmínek by si ho objednal přes internet ale takto to půjde dost těžko a tak mu nezbývá nic jiného než vyrazit do ulic za tak horkého dne „tohle je vážně den blbec, co ještě hrozného mě potká ?“ zeptá se sám pro sebe. Hodí na sebe lehkou košilku bez rukávů a ani si jí nezapne, huňatý kožich po celém těle je dost samo o sobě utrpení v takovýchto vedrech. Sotva vyleze před barák ucítí neskutečný žár slunce jako by ho snad měl před sebou, je venku sova pár vteřin a už si přeje být zpátky doma v chladivém vánku větráku. Nemá ani zdání kde by mohli prodávat nějakou výpočetní techniku a ty myšlenka že to bude celé hodiny hledat mu bere všechny síly už teď. Po zhruba dvou hodinách vláčení se po městě v naději že něco najde se stane hotový zázrak přímo před ním se objeví snad jediný obchod kde by něco takového mohli mít a tak neváhá a nakoukne dovnitř. Zavře za sebou prosklené dveře a první co ho velmi překvapí je opravdu chladný vzduch uvnitř prodejny. Podiva se před sebe a celí se zarazí když uvidí za stolem bodrého, štíhlého, sedícího draka a dívá se na něj s lehce vykulenýma očkama. Nikdy neviděl draka takto zblízka a vůbec by ho nenapadlo že ve městě nějaký žije. Neuvědomuje si že na něj celkem nevhodně zírá a drak se na něj zamračí proč na něj tak zírá „přejete si ?“ zeptá se důrazněji. Vlk se poleká „no… já…eeeee… potřebuji nový zdroj“ rychle odpoví. Drak mlčí a kouká se dal na vlka „A ? nějaký bližší popis by jste neměl ?, jaký chcete typ, výkon, jaké konektory by mel mít ?“. Vlk se zamysli a řekne „No klasický ATX, s výkonem asi tak 550W to by mohlo stačit“ pousměje se a koukne na draka který vypadá jako by na něj letní horko nemělo žádný vliv. „Dobra podívám se co máme na skladě, zatím se tu posaďte“ a ukáže na židli před jeho stolem. Zatím co drak kouká do monitoru vlčkovi je nečekaně trošku víc chladno než když vstoupil do prodejny a má pocit jako by ho pot pod kožichem studil mnohem více když si sedl před stůl. Drak trošku zavrčí že se mu nic nedaří najít a opře si hlavu o přední tlapu „Můžete chviličku vydržet ? musím se zajít podívat do skladu mám tu nějaké nesrovnalosti“. Vlk se usměje a bez váhání odpoví „v pořádku, nikam nepospíchám“ pousměje se a drak se taky usměje v naději že zákazníka to opravdu nezdržuje. Chvíle se ale trochu protáhla a osamocený vlk tam sedí už dobrých 10 minut sám a tak se rozhlíží po prodejně která na první pohled působí prázdně, občas sem tam visí nějaký ten plakát propagující nejnovější vychytávky z oblasti počítačů a po pravé straně, kousek od vchodových dveří je malá vitrínka v které je nějaké PC haraburdí a tak se vlk sebere a jde se podívat blíže než se drak vrátí. Ve vitrínce je starý rozebraný notebook a par procesorů s popisem „386“, pobaveně se za chychotá a ozve se za ním dračí hlas „copak Vás pobavilo ?“, zeptá se a vlk ucítí po celém těle zas ten silný chlad. „Ale vzpomněl jsem si na dobu kdy tohle muselo byt opravdu něco a teď je to jen haraburdí“. Drak se pousměje „takového haraburdí mam doma celou krabici, ale tyhle staré součástky mají něco do sebe, i po takové době stále fungují“ když si vzpomene na zdroj co drží v tlapě „Oh ano mám tu pro Vás ten zdroj a promiňte mi prosím to zdržení“ a jde s ním ke kase aby ho namarkoval. Vlk jde kus za nim a posadí se zas před stůj „Nemusíte se omlouvat, říkal jsem Vám že nikam nespěchám“ odpoví a zas se usměje svým vlčím úsměvem. „Bude to všechno ?“ zeptá se drak. Vlk se zamysli co by tak doma ještě mohl potřebovat když už je tady a napadne ho že ho opravdu už zlobí kolečko u myšky „Potřeboval bych nějakou laserovou myš“ „Kabelovou či bezdrátovou?“ „Raději kabelovou, nemam rád neustále vyměňování baterií v nejméně vhodný okamžik“ Drak se pobaveně zasměje „Jo to víc než dobře znám… Tak se zde podívejte jako by jste si představoval?“ pootočí monitor tak aby na něj vlk viděl. Přechází po monitoru očkama kde muže být tak 60 různých myšek a očka mu klesnou na windowsackou lištu kde vidi staženou hru Portal 2 a nenápadně se pousměje… Po chvíli ukáže „Tahle, ta modra vypadá vážně dobře“. Drak se podívá na vlčka s podivným výrazem jestli to myslí vážně „Opravdu jí chcete, a nebo to říkáte jen tak že ji tu používám já?“ Vlk nakloní nechápavě hlavičku do strany a když uvidí pod dračí tlapu ti samou myšku zasměje se „neee to byla opravdu náhoda ani jsem si nevšiml jakou používáte“. Dobrá skočím pro ní, tu už donesu rychle mám ji v krabici hned vedle skladových dveří“ a jak řekl tak udělal ani nevlezl do skladu a jen se pro ni natáhl „Tak tady jí máme“ položí jí vedle zdroje „Ještě něco?“. „Ne děkuji to už bude vše, zas tolik na rozhazování nemám“ usměje se aby to vyznělo jako vtip i když je to pravda. „Dobrá tedy, bude to 85 eur“ Vytáhne kapsičky peněženku a chrasti v ni s drahnýma, horko těžko to dá do hromady ale najde tam potřebné množství peněz „Tady to je, ale raději si to přepočítejte“ „To je v pořádku já Vám věřím“ dá vlkův nákup do tašky a podá mu jí. „Děkuju“ „Já též děkuji že jste u nás nakupoval a přejí pěkný den“ Při odchodu ke dveřím ho drak zaujatě sleduje a když se vlk nečekaně u dveří zarazí a otočí se, drak se rychle podiva do monitoru ze pracuje. „Mohu se zeptat když bude něco v nepořádku s tím zdrojem, třeba mi tam nebude pasovat, mohu ho vrátit?“ Drak zvedne hlavu „Ale beze všeho, platí Vám na to běžná záruka dvou let… Ale víte co, pojďte sem ještě dám Vám vizitku aby jste sem nemusel zbytečně chodit a já Vám pomohu třeba po telefonu“ podá vlkovi vizitku a jak k němu rychle natáhne tlapu a vlk k němu tak nechtěně vlka pohladí po pacce až k zapěstí, dá mu vizitku, a nesměle se podívá někam jinam jako že si toho nevšiml. „Děkuji tak kdyby bylo něco v nepořádku tak já se Vám ozvu“ řekl vlk a pomalu odchází ven z prodejny. Drak ho zas sleduje jako před tím a je více než jasné že vlček se určitě brzo ukáže... Vlček se ještě před odchodem podiva na vizitku a všimne si je že je psaná ručně a ještě dost rychle, jako by ji ten drak v obchodě psal teď. Pokrčí rameny a nese si svůj nakup domu. Venku se mezi tím schovalo sluníčko za mraky a tak je o mnoho příjemněji než když vyrážel z domova. ..::O pár minut později::.. Cesta domu mi trvala jen několik minut. Hned jak jsem dorazil jsem si do PCcka nainstaloval nový zdroj a připojil i pěkně vypadající myšku. Nadešla osudová chvíle, shořel jen zdroj a nebo i něco jiného ? Zavřel jsem oči a stiskl velké tlačítko start, hukot který se z počítače začal ozývat byl pro mé ouška lahodící hudbou a já si konečně mohl oddychnout že je zas vše v pořádku. Po chvíli mi naběhla plocha a já se už nemohl dočkat až si zas zapařím mojí novou hru Portal 2 což mi připomnělo že ten draček v obchodě jí také hraje a tak bych se mohl pokus ho najit mezi uživateli a přidat si ho do přátel, konečně by bylo s kým si zahrát co-op mod s někým koho alespoň trochu znám. Chytnu myšku do packy a… a co to ?! myška nijak nereaguje. Odpojím jí a koukám co s ní je ale netrvá to ani par vteřin než si všimnu ze se v polovině kabel nějaký narušený, jako by částečně naštípnutý. Povzdychnu si a podivám se na hodinky jestli bych ještě stíhal reklamovat myšku než drak zavře. Můžu sice hrát na staré, ale proč ? Mohl bych se i rovnou toho draka zeptat zda také hraje tu hru i když je to více než jasné a možná by chtěl ten spalený zdroj co mi tu teď leží do své vitrínky s haraburdím. Otevřu šatník a koukám co bych si mohl vzít na sebe propocená košile přeci jen není moc košer a tak sáhnu po jiné a dám se rychle na cestu. Běžím co mi tlapky stačí neboť mám pocit že to nakonec nestihnu. K obchodu doběhnu 5 minut po zavíračce ale skrze prosklené dveře vidím že tam stále sedí a tak šáhnu po klice a ejhle je ještě otevřeno. „Dobrá den, jsem tu zas“ řeknu udýchaně a hlasitě funím. „Aleee copak že jste se vrátil ?“ zeptá se. „No… víte…“ lape po dechu „ta myš co jste mi prodal, nefunguje… má poškozený kabel“ „Prosim Vás posaďte se nebo mi tu vypustíte duši“ zasměje se drak a ukáže na židli před ním. Poděkuju a posadím se. „Tak ukažte tu myš podávám se na ní“. Podám mu myšku a záruční list. „Ten papír si nechte, však jste tu byl ani ne před půl hodinou“ podiva se na myšku jako by přesně věděl kde hledat závadu a taky že to moc dobře věděl protože to on svým drápkem proštípl obal myšky a poškodil kabel, chtěl se pojistit že vlčka ještě někdy uvidí „Tak tady to máme, nu tak já Vám ji vyměním, vteřinku počkejte“. Po chvíli sezení cítím zas ten chlad tolik nepřirozený pro tuhle místnost. Na podlaze jsou sice bílé dlaždice ale že by kvůli tomu tu bylo tak chladno se mi nezdá. Vidím že drak už se vrací ze skladu a drak se na něj dívám. „Tak tady je nová myška“ hned mi ji vrazi do packy „bude to všechno ?“ zeptá se vcelku milým tonem. „Ne děkuju, to je vše“ přemýšlím jestli se ho zeptat na to zda zná hru Portal ale přijde mi to trošku podivné, však ho ani pořádně neznám... „Určitě to bude vše ?“ přerušil mé myšlenkové pochody a já se na něj podívám jako by četl mé myšlenky „eeh ano… myslím že ano“ odvětím. Drak se přesto usměje a ukáže na mou levou packu ve které držím spálený zdroj na který jsem dočista zapomněl. „Ohh ano, to jsem Vám donesl jestli to nechcete do své vitrínky“ natáhnu k němu packu se zdrojem a usměji se jako že nic ^.^ „No dobrá vezmu si ho že jste to vy, ale jinak má vitrínka nefunguje jako skladka“ rozesměje se aby vlček pochopil že jde o vtip. Drak mě opravdu pobavil a také se rozesměji a dokud se oba smějeme a cítím uvolněnou atmosféru nahodím téma na které jsem se styděl zeptat. „Nemohl jsem si nevšimnout že hrajete mou oblíbenou hru“ drak se zarazí jak to vlček ví „Viděl jsem že jí máte staženou na liště když jste mi dnes ukazoval myšky“. Drak se usměje „No ano když se tu nudím tak si rád něco zahraji, ale vědět to šéf tak mě asi přetrhne takže pšššš je to naše tajemství“ „A mohl bych se Vás zeptat na vaši přezdívku, že bychom si někdy zahráli co-op ?“ řeknu nesměle. Drak se zamyslí a pochvičce odpoví „A proč ne, působíte vcelku mile, má přezdívka je Dacryon“. Pousměji se nad jeho přezdívkou „to zní zajímavě“. „No ono je to vlastně i mé jméno“ dodal drak. Překvapeně se podivám na dračka „Oh… aha… pěkné jméno, tak to bych se měl též představit, jmenuji se Tallu“ natáhnu k Dacryonovi packu kterou mi chytne a potře se s ní. „A nesměj se mi za mé jméno už jsem si s ním užil své“ usměji se a Dacryon odpoví „To já také“ a podívá se na hodiny kde vidí že už je půl hodiny po zavírací době. „Měl bych už zavřít a vyrazit domu, rád jsem tě poznal Tallu“. „Také jsem tě rád poznal a pokud budeš dnes večer na počítači urče tě se ozvu“ „Jen aby…“ řekne Dacryon a podivně se usměje jako by věděl něco co Tallu ne a doprovodilo k východu aby i rovnou zamkl prodejnu. „Tak zatím pac Dacryone“. „Pac“ zamkne a zavře mříže zevnitř obchodu. Po návratu domu jsem usedl k PC vše už běželo jak mělo a první co jsem dělal bylo že jsem si přidal Dacryona do seznamu přátel. Opřel jsem si hlavičku do pacek a jen čekal, čekal a stále jen čekal než se Dacryon ukáže. Kolem jedenácté večer už jsem pomalu ztrácel naději že se ukáže a přemýšlel jsem nad ním jak pěkný drak to je, ale když najednou zpráva od něj „ťuk ťuk je tam někdo ?“. Radostí jsem skoro vyskočil až ke stropu a hned jsem mu odepsal „Wuufky to víš že tu někdo je a čeká tu celé hodiny“ chtěl jsem si trošinku rýpnout. Omluvil se mi ze ještě musel doma uklízet a to dnes bohužel nevyjde s hraním ale chtěl by mi to vynahradit zítra a tak mě požádal zda se mužem někde sejit. Než jsem vůbec stihl napsat že nevím zda můžu, napsal že se sejdeme v kaštanové aleji kousek za městem a že něco podnikneme. Neopovážil jsem se odporovat a napsal jsem jen „nu dobra“ ale tlapky se mi začali třást, nevím proč ale nejspíše z toho že se mam někde sejit o samotě s dráčkem o kterém vím jen jak se jmenuje a kde pracuje, ani nevím kolik mu je let. Čím víc jsem nad tím přemýšlel tím více se mi tlapky třásli. Napsal jsem mu že se moc těším i když jsem sám nevěděl jestli je to pravda a čekal jsem na jeho odpověď. Dacryon napsal „také se na tebe moc těším, ale teď už půjdu spát ať mám na zítra dosti sil :P *obejme vlčka a olízne za ouškem*“. Po té se hned odpojil a já ještě minimálně hodinu zíral na tu vetu co mi poslal a ta uvozená hvězdičkami mě znervóznila ještě o sto procent víc, dnes určitě neusnu. Ráno když jsem se probudil (opravdu netuším jak se mi povedlo usnout) jsem se podíval na monitor a vidím že mi Dacryon ještě pozdě večer upřesnil čas kdy se setkáme, mělo tomu být v 18:00. Pomyslel jsem si že alespoň bude spousta času se připravit, ale den se tak neuvěřitelně vlekl. Byl další parný den a mě pomalu docházelo proč se setkáváme až tak pozdě, určitě se také nechtěl pařit někde venku. Na místo setkání jsem vyrazil o hodinu dříve, už jsem nevěděl jak zabít čas. V aleji jsem se posadil na lavičku a dal jsem se do čekání a doufal jsem že ty šedé mráčky na obloze nic neznamenají, ale marně. Spustil se letní vydatný déšť, ale já stále čekal, nerad nechávám čekat někoho na mě. Pomalu ale jistě jsem byl celí promočený, ani kožíšek mi moc nepomohl. Sedím s hlavičkou v packách a koukám na proudy kapek předemnou. Nějakou dobu trvá než postřehnu že sice prší, ale ne na mě a tak zvednu hlavičku jak je to možné a nade mnou vidím dračí křídlo, celé černé s malými světlé modrými hvězdičky tvořené dráčkovo žilkami které se na některých místech kříží. Radostně se usměju „posaď se dračku, čekal jsem tu na tebe už asi hodinu, ale to je moje chyba vyrazil jsem asi moc brzo“. Dacryon si přisedne se slovy „To mě mrzí, mohl jsem také vyrazit dříve a nemusel jsi tolik zmoknout“. Překvapeně koukám že dráček na sobě nemá žádné tričko nebo košili a cele jeho tělo se leskne jak je mokré od deště. Jen vedle něj sedím a koukám na něj. „Copak vlčku ? je na mě něco divného ?“ Celí v rozpacích řeknu „Ne, já jen... nikdy jsem neviděl draka, natož bez trička a… mokrého...“ Dacryon se mile usměje „Mokrého ? to je nejaký rozdíl než kdybych byl suchý ?“ Zavrtím hlavičkou, nechci raději nic říkat. „Něco ti ukážu vlčíku, koukej“ ukáže na své mokré bříško po kterém mu stéká dešťová kapička která najednou zcela zamrzla. Vykulím očka a tlamička mi spadne skoro ke kolenům „Jak... Jak jsi to udělal ?!“ Dacryon se rozesměje vezme zmrzlou kapičku z bříška mezi dva drápky a pomalu se s ni přibližuje k mé tlamce. Nakloním hlavičku na stranu a koukám na Dacryona co to dělá. „Neboj se vlčku, je to jen voda“ usměje se a položí mi kapičku na jazýček. „Víš vlčku já jsem ledoví drak, pro mě je chlad něco jako pro tebe teplo. Tam kde ty by jsi zmrzl na kost se já cítím jako na pláži… Včera jsem ti řekl že ti vynahradím to že jsem s tebou nemohl hrát že ?“. Jen kývnu hlavičkou, ještě jsem se nezpamatoval z toho kdo vlastně draček je. „A máš vlčku rád sníh ?“ Opět jen kývnu hlavičkou a usměju se. Mezi tím už přestalo pršet a vylezlo sluníčko a tak mohl dráček dát křídlo dolu. „Než začnu pracovat na sněhu musím tě varovat že se tu dosti ochladí i když na nás svítí sluníčko a ty jsi pořád dosti promoklý a mohla by ti být zima. Mohl bych tě tedy obejmout a zabalit do křídel ? Moje šupinky nepropouští chlad ven a odráží teplo zpátky ven“. Stydlivě odpovím „Nuu já nevím ale asi máš pravdu nechci nastydnout“. Sotva to dořeknu chytne mě dráček pod předníma packami a posadí si mě do klína zádíčky k sobě a zabalí mě do obou křídel. Po tělu se mu začnou rozsvicet podivné runové značky a z očí mu vychází dva malé sloupce ledově modrého kouře. Oči mu též září bledě modře (nikdy jsem něco tak fascinujícího neviděl) po té zaklonil hlavičku a z tlamy začne chrlit do vzduchu sníh který se pomalu snáší na nás. Mě však z křídel kouká jen hlavička a sníh mi dopadá na cenisek. „Wheeeee to je nádherné“ olizuji si čeníšek na kterém jsou sněhové vločky. Dráček přestane chrlit sníh a mile se usmívá zatím co já chytám na jazýček vločky. Dacryon si plně uvědomí že mě drží v pacičkách což bylo to po čem od začátku co mě uviděl toužil a tak se neovládne a nenápadně mi pod křídly rozepíná košilku. Když už je cela rozepnutá oběma packami mi vklouzne do kožíšku na bříšku a hrudníčku. Popadne mě panika co mi to Dacryon dělá a chci od něj pryč ale pevně mě drží v packách a navíc v křídlech. Tiše se mi rozvrní do ouška „Šššššš, neboj se vlčátko mé huňaté bude dobře“ pošeptá mi do ouška . Pevně mě sevře v packách a bez varování vzlítne se mnou a popoletí kousek dále od alejky do vysoké trávy pod stromem. Při přistání dosedne jen na zadní tlapy a ještě kousek se mnou v náruči popoběhne, protože není zvyklí přistávat jen na zadních. Stále se mi jen v hlavě motají myšlenky že jsem mu naletěl a teď se bojím co se mnou chce udělat. Položí mě pod strom do trávy, přední tlapou mi přitiskl na hrudník a mile se usměje „Vyděsil jsem tě vlčíku?“. Koukám se mu do oček a opovážím se jen kývnout. „Oooo to mě mrzí vlčku, to jsem nechtěl. Chtěl jsem ti to jen vynahradit a asi jsem to neudělal moc dobře“ smutně skloní hlavičku „Tak já to zkusím jinak“ usměje se a něžně mě pohladí po hlavičce. Já se též usměju a doufám že už mě dráček nebude děsit. „Jem moc rád že se zas usmíváš vlčíku a už vím jak ti to vynahradím“ široce se usmívá a než se naděju přitiskne se k mé tlamičce svou dračí a něžně mě líbá. Z počátku se snažím bránit ale je to úplně marné a tak se tomu pomaličku poddávám a cítím jak se mi dlouhý dračí jazýček omotává kolem mého a lehce si ho tak dráček vtahuje k sobe do tlamičky. Pak se pomalu vzdálí a s nevinným usměvem na tváři se na mě kouká a vrtí ocáskem jako by na něco čekal a dodá „Krásně voníš vlčku“. Trošku se začervenám, nikdy se mi něco podobného s jiným samečkem nepoštěstilo a tak se k dráčkovi natáhnu a nežne ho též políbím. „Já to věděl“ rozzáří se dráčkovi očka radostí a celí se ke mě přitiskne ve vášnivém líbání při kterém mě hladí po bříšku a toužebně funí. Z funícího dráčka který mě očividně moc chce jsem opravdu vzrušený a tak se mi na kalhotách udělá boulička. „Líbí se ti to vlčíku ?“ Šepotem odpovím „Ty se mi líbíš…“ Dráček jen tiše a vzrušeně zavrní a hladí mě po bouličce mezi tlapičkami a pomalinku mi rozepíná kalhoty až se dostane k mému pouzdírku ze kterého vykukuje špička mého pokládku a celá se leskne „Murrrr vlčátko copak to tu schováváš ? hmmm?“. Ani nečeká na mou odpověď a sehne se ke mě tlamičkou, z počátku jen čenicha polem mého pouzdírka a jazýčkem mi pomalinku ovijí kuličky které jazýčkem trosku sevře a vtáhne si je do tlamičky kde mi je něžně ale silně žužlá. Začnu slastí vzdychat a naříkat jak moc je příjemné, tohle mi ještě nikdo neudělal a tak si to náramně užívám a hladím při tom dráčka po hlavičce. Pomalinku mi pustí kuličky a od tlamičky se mu trošičku natáhne slina jak moc vlhké mi je nechal. Chtěl jsem se ho zeptat proč mi to všechno dělá ale než jsem stihl cokoliv říct už jsem se zas svíjel v návalu silného vzrušení. Ta dračí potvůrka mi chytla mezi rtíčky špičku pokládku a hraje si s ni jako by to bylo to nejsladší lízátko, což je tak moc příjemné že mu do tlamičky vypouštím kapičky pre a pokladek se mi pomaličku celí vysouvá do jeho tlamky, jen tak vzrušený že se mi ukáže i uzlík který mi dráček něžně obepne rtíky a silněji ho stláčí. Já se už neovládnu a instinktivně se mu snažím přirážet do tlamičky. Ale dráček mi pokladek pustí a já se kouknu pročpak. Stojí přede mnou na zadních opřený ocáskem za sebou a přední tlapičky má pokrčené k hrudníčku aby vypadal jako nevinné dráčátko co něco chce a to co by rádo je na první pohled velmi zřejmé. Mezi tlapičkami má jakou si malou štěrbinku ze šupinek a z které na mě vykukuje dráčkův velký černý pokládek. Je oproti mému opravdu velký a silně ho napíná takže je i opravdu tvrdý, je lehonce zahnutý nahoru a na spodní strane pokládku má v řadě asi pět malých zaoblených výstupků. Celkově se mu pokladek rozšiřuje směrem ke kořínku. Něco tak krásného se jen tak nevídá každý den a opravdu moc me vzrušuje jak draček netrpělivě přešlapuje na zadních, z pokládku mu vytékají kapičky pre neustale na mě wrumká jak se stydí si o to říci. „Dráčku pojď ke mě blíže“ poškádlím ho a usměju se, Dráček jak poslušný pejsek za hlasitého dusání tlapiček přiťape blíže ke mně a tak i blíže ke stromu pod kterým jsme. Pohodlně se opru o stromeček a dráček mi pomalinku vsune svůj tuhý a tak vlhký pokladek do tlamičky a hlasitě zavzdychá. Pacičkou ho pevně držím za kořínek pokládku abych ho mohl trošku brzdit protože dráček je tak moc vzrušený že mi začal hned do tlamky přirážet, ale já si chci nejdříve trosku pohrát. Dračí pokládek pustím z tlamičky a začnu na jeho spodku něžně ale silně žužlat dráčkovi výstupky pěkně od kořínku až po špičku kde vždy nechám dráčka párkrát přirazit do mé tlamky a také mu ze špičky pokládku vycucnu kapičky pre. Napadne mě že dráčkovi by se mohlo líbit dráždění na určitém místě a tak si olíznu prstík a s každým dračím přiražením do mé tlamky mu přitlačím na pod ocásek na dírku. „Aaahh!!“ vyhekne dráček a drápky tak silně zaryje do kury stromu až jí ze stromu částečně strhá a zůstávají na strome šrámy jak od divoké šelmy. „Vlčíku prosím postav se mi na všechny čtyři“ řekl dráček prosebně ale zároveň dost důrazně na to abych to bez váhání a rychle pro vedl. Drak stále hlasitě funí a je z něj doslova cítit neskutečná chuť vlčíka oyiffat. Klekl si za mě a pošeptal mi do ouška „Ted se zkus prosím co nejvíce uvolnit“. Kývnul jsem a dal zadní tlapičky kousek od sebe. Dráček mě trosku silněji chytl za kořen ocásku a já ucítil silný tlak na dírce. Tlak byl čím dál silnější a silnější. A postupně se spíše měnil v mírnou bolest pokaždé když se do mě dostával pokládek o další výstupek hlouběji. Dráček se zastavil a já celí udýchaný a orosený potem jsem si oddychl že už je dráček ve mně celí, ale opak byla pravda. Dráček se ke mně sehnul aby mě obejmul kolem bříška a utišil mě něžným vrněním do ouška „Ted zatnu zoubky ale zůstaň uvolněný“ řekl a já to tedy zkusil. Pevně mě objal a vnikl době s tak silným přiražením až jsem hlasitě vykvíkl a zastenal. „Šššššš, čumačku, ššššš, už to bude dobré“ utěšoval mě a já cítil jeho tuhy pokladek jak se cuká a napíná jako by v mém bříšku. Byl jsem si naprosto jistý že ho musím mít až v bříšku. Tlapky se mi třásli ale dráček byl v tomhle mnohem zkušenější a tak věděl že teď musí chviličku počkat než se vzpamatuju. Po chvíli kdy dráček čekal na mé zotaví mě políbil na šíji a začal mě z počátku pomalinku a krátkými pohyby oyiffkávat pod ocásek. Já se pevně držel půdy pode mnou a hlasitě sténal což dráčka moc dráždilo k tomu aby více přirážel. Byla z něj trošku cítit dračí „surovost“ kdy se přestal chvílemi ovládat a pokládek ze mě úplně vytáhl a silně ho zas vsunul do mé dírky ale to mě se opravdu líbilo. Cítit nad sebou dominantního samečka který přesně ví jak to chce, to bylo pro mě něco úplně nového a chtěl jsem to opravdu moc. Plně jsem se poddával jeho touhám a když si mě chytl za boky a začal tak rychle přirážet až se mé kuličky dotýkali o drakovo už jsem to nemohl vydržet a do trávy pode mnou jsem za hlasitého sténání vystříkl patřičnou dávku mlíčka, ale drak jako by to neslyšel, možná to nechtěl slyšet, ale nepřestával ve svém tempu asi dalších pět minut až i on dosáhl svého vrcholku a já ucítil jak mi do dírky vystřikuje dráčkovo ledové mlíčko a ten pocit jak se mi rozlévá v bříšku je nezapomenutelný. Mocně přitom stenal a funěl. Mlíčka ve mně bylo tolik že mi začalo stékat po mých srstí pokrytých kuličkách až na zem a to příjemně chladilo a šimralo zároveň. Svalil se semnou na bok do měkké trávy ale pokládek měl stále uvnitř mě a nežne si mě tulil kolem bříška „Vlčku věděl jsem už od prvního pohledu že budeš úžasný ale že až takle moc, to nikdy… miliju tě“ pošeptá mi do ouška a jeho slůvka mě moc hřejí u srdíčka, a pak ještě dodá s úsměvem na tváři jako by byl na mě pyšný „A také jsi první do kterého jsem se dostal celím pokládkem“ a nežne mě políbí za ouško a hladí po bříšku. Takto jsme tam leželi až do pozdního večera kdy mě doprovodil domu a druhý den v neděli jsme si zašli na romantickou při svíčkách večeři do zdejší restaurace. Ještě dnes, po více jak roce našeho vztahu si stále říkám jaké štěstí zapříčinilo to že mi shořel zdroj a já mohl poznat někoho tak úžasného jako je Dacryon. Co na tom že je to drak, já ho miluji a to je myslím to jediné na čem opravdu záleží...